OHEŇ
Vždy, když budeme manipulovat s ohněm, měli bychom mít na paměti pravdivé pořekadlo: „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“, Proto při manipulaci s tímto živlem dbáme velké opatrnosti. V následujících větách se Vám pokusím poradit jak správně s ohněm zacházet a jak nejlépe jej využívat ke svým potřebám.Ohňové desatero:
- Rozmysli si, na co oheň potřebuješ a podle toho zvol typ ohniště a dřevo na topení
- Je-li to možné, využij vždy starého, již vybudovaného ohniště. Musíš-li založit nové, založ jej na nehořlavém povrchu vždy v dostatečné vzdálenosti od všeho hořlavého.
- Ohniště oblož kameny aby se oheň nemohl rozšířit (pozor na kameny z potoka – ty žárem praskají a odlomky tě mohou poranit)
- Musíš-li vyrýpat drny, ulož je stranou do stínu vždy trávou dolů a občas je pokrop – použijí se při zahlazování ohniště.
- Nauč se zapalovat první zápalkou bez papíru, za každého počasí. Ve vlhku pomůže březová kůra nebo smrkové větývky.
- Přikládej spíše menší dávky a častěji z návětrné strany – mezi polínka se musí dostat vzduch.
- Oheň má být čistý – netop zeleným jehličím nebo větvemi s listím. Zbytečně to moc čoudí.
- Nejvíce hřejí špičky plamenů, podle toho zavěs nádobu v níž vaříš.
- Dohasínající uhlíky lze povzbudit trochou soli a rozfoukáním.
- Před odchodem vzorně ukliď. Z vychladlého ohniště vyber popel, zakryj drny a zalij – tráva poroste dál. Kameny dej tam, odkud jsi je vzal/a očouzenou stranou dolů.
Oheň vždy můžeš k něčemu využít (k sušení prádla, ohřátí, vaření nebo ke slavnosti atd.). Není ale lhostejné, jaký oheň požiješ. Druhy ohnišť rozdělujeme podle jejich účelu – na užitkové a slavnostní (táborové).Základem pro to, aby se oheň nešířil je jej dobře zajistit. Ideální je vykopat ohniště v zemi. Lopatkou vyndáme drny s trávou, v jámě utvoříme ohraničení kameny a můžeme se pustit do stavby ohně, který právě potřebujeme. Výhodou ohniště ve vykopané jamce je to, že se dá velice snadno uklidit a nikdo nepozná, že zde ohniště bylo. Na oheň bychom měli používat dřevo ze soušek stromů a keřů. Není-li to nezbytné, nikdy nekácíme živé stromy. Další důležitou zásadou je pořádek kolem ohně. Dřevo by mělo být podle síly poskládáno, neměly by chybět prostředky pro uhašení ohně a po ukončení táboření musí být perfektně uklizeno, aby nikdo nepoznal, že jsme zde byli.
Zapálení ohně
- V SUCHU
Za suchého počasí dovede zapálit oheň téměř každý z nás. Ve své podstatě je to velice jednoduché. V lese nasbíráme suché chrastí. Nalámeme větve a větvičky jehličnatých stromu a navršíme podle síly do hraniček. V navršeném ohništi připravíme tzv. „pyramidu“ ze suchých větviček a bez problému tento oheň zapálíme i bez papíru.
- VE VLHKU
Ve vlhku je to o něco složitější, ale ne zas tak složité, abyste oheň nezapálili. Těžko by se nám snadno zapaloval oheň z vlhkých klacíčků. Na místo nich nám poslouží polínka. Najdeme v lese silnější kus dřeva, nařežeme jej na polena a naštípeme na čtvrtiny. Uprostřed bývá dřevo suché – neleželo-li poleno ve vodě. I po dešti, pokud netrval moc dlouho můžeme pod větvemi najít drobné suché větývky. Pro zapálení si pomůžeme kouskem březové kůry (ta hoří velice dobře a zcela nahradí papír.Na vlhké zemi a zejména na sněhu je nutné pod ohništěm udělat rošt ze silnějších polen a teprve až na tomto roštu postavit ohniště. Je důležité aby jádro ohně nebylo na sněhu nebo ve vlhku.
- VE VĚTRU
V silném větru můžeme zabránit zhasínání zápalek tím, že utvoříme z březové kůry kornoutek, vložíme do něj zápalku a škrtneme krabičkou o zápalku. V ten moment poposuneme zápalku do kornoutku a tam už by se nám sfouknout neměla. Chytí-li nám kůra, celý kornoutek zastrčíme pod připravené dříví.
- Podpalovací ježek
Je další šikovnou pomůckou k zapálení ohně. Je to kolík ze suchého vhodného dřeva (smrk, bříza), na němž dělám nožem zářezy. Tím vzniknou tzv. bodliny ježka, které krásně chytají. Kolík zarazíme do středu ohniště a kolem navršíme jádro na podpal. Silnější dříví pak vršíme kolem do pyramidy.
- Pochodeň
Slouží k zapálení slavnostního ohně v táborovém kruhu. Pochodně je tvořena z přírodních materiálů. Na silnější větev připevníme hlavici ze suchého jehličnatého chrastí proloženého kousky pryskyřice a proužky březové kůry. Hlavici pevně přivážeme pruhy smrkové kůry řádně namočenými do vody aby vše dobře drželo i po zapálení. Pochodně přinesou vybraní „ohnivci“ již zapálené od malého ohníčku který se nachází mimo táborový kruh.
- Ohnivý balíček
Určitě se hodí na čundru. Do nepromokavé nádobky nebo sáčku si dáme svitek březové kůry, několik zápalek (mohou být navoskované proti vlhku) a kus škrtátka
Dřevo na oheň vybíráme podle toho,
k čemu oheň potřebujeme
- K vaření
- na polévku, čaj – drobnější suché chrastí jehličnanů (plamen)
- k pečení masa na rožni – silné větve, polínka buku, jilmu a dubu (vydatný žár)
- Ke svícení
- u táborových ohňů – pyramida a pagoda se staví nejlépe ze suchých jehličnanů a břízy
- K sušení
- sálavé teplo – jasanová, buková a borová polena
- K výrobě kouře
- při signalizaci – zelené větve (jehličnaté i listnaté)
- tyto větve můžeme i namočit
Výhřevnost
(řazeno od nejvýhřevnějšího po ty, co dávají tepla nejméně)
- Jehličnaté stromy
- borovice
- smrk
- modřín
- Listnaté stromy
- buk
- javor
- olše
- lípa
- vrba
Obecně ale platí, že čím je dřeva na ohni více, tím větší je i žár a tedy i teplo.